Zazpívám vám, dámy, páni, krutou píseň o chátrání, duševním i tělesném

Spíše k smutku nežli k smání, tahle píseň, dámy, páni, bude to dost otřesné…

 

Už ne, už ne, už ne, nemám rysy mužné

Už to není jako kdysi, pryč jsou moje mužné rysy

Už ne, už ne, už ne, nemám rysy mužné

 

Už ne, už ne, už ne, pryč je tělo pružné

Kde jsou moje megasvaly, co si na mém těle hrály

Už ne, už ne, už ne, už nemám šlachy pružné

 

 

Tak tu zpívám, dámy, páni, tuhle píseň o chátrání, duševním i tělesném

Hodně k smutku, málo k smání, tahle píseň, dámy, páni, já vím, je to úděsné…

 

 

Už ne, už ne, už ne, já dýchání mám dušné

Zatímco svou píseň píši, zlehka myslím, ztěžka dýši,

Už ne, už ne, už ne, kde jsou mé plíce vzdušné.

 

Už ne, už ne, už ne, kompletní chrup v kušně

Plomby, kazy, občas pěstí, ne vždycky má člověk štěstí

Už ne, už ne, už ne, všechny zuby v kušně

 

​

Nežli skončím, dámy, páni, tuto píseň o chátrání, duševním i tělesném

Není zrovna k popukání, že odcházejí, dámy, páni, také touhy tělesné…

​

​

Už ne, už ne, už ne, kde jsou zámky vzdušné?

A kde jsou k nim vzdušné klíče, ztratily se-už jsou v dáli

Máš-li v kapse díru, nechoď přes kanály

Kdepak jsou ty vzdušné klíče, ztratily se-už jsou v prachu

Bez těch zámků vzdušných, už jsi starej, brachu.

​

​

Myslím, že je nutné, skončit tohle dílo smutné

V hlavě se mi přehřál čip, příště to snad půjde líp

Rozbila se v mozku čtečka…. a tečka.